Po zápase All Blacks jsme se rozhodli jít domů pěšky. Pár minut před koncem zápasu přestalo pršet a přišlo nám, že usušit oblečení přímo na sobě rovnou po cestě domů (k autu) bude nejrozumnější a nejsnazší řešení. Cesta nám měla trvat asi hodinu a půl, což by mělo být dostatek času na to se zahřát a usušit oblečení vlastním teplem. Tato teorie by nám skoro i vyšla, kdyby nezačalo pět minut před koncem cesty pršet.
Naštěstí nepršelo dlouho a nakonec se z toho vyklubala velmi teplá noc. Stát v 11 v noci před autem jenom v tričku se mi nepodařilo nejméně půl roku. U “nás” v Gisborne jsem jenom v tričku nebyla poslední dva měsíce ani přes den, natož v 11 v noci. Evidentně se nám náš výlet za teplem začíná vyplácet.
Druhý den ráno opět pršelo a pršet mělo i po celý zbytek dne. Na druhou stranu se nám nechtělo celý den sedět v autě, a tak jsme vyrazili do Aucklandské ZOO. Vybaveni deštníkem jsme se uklidňovali, že v nejhorším přečkáme déšť v některém z pavilonů. Největší slejvák začal ve chvíli, kdy jsme do ZOO vstoupili a ustal, když jsme z ní odešli. Většina pavilonů byla zavřená, takže jediná záchrana byla střecha u stánku s občerstvením a zmíněný deštník. Nepřízeň počasí nám vynahradila ta zvířata, kterým nevadilo zmoknout. Především pták kea a modrý tučňák. Ptáka keu jsme měli dobrých 10 minut jenom sami pro sebe a mohli jsme ho pozorovat ze všech úhlů a neobvyklé blízkosti. Modrý tučňák je snad nejroztomilejší zvíře z celé ZOO a my měli takové štěstí, že jsme ho zastihli zrovna při krmení. Z nejočekávanější atrakce celé ZOO a vlastně celého Zélandu – ptáka kiwiho – jsme toho moc neměli. Jedná se totiž o nočního tvora, takže v celém jeho pavilonu byla tma jako v pytli a mi z něj viděli jen velký hnědý flek s dlouhým zobákem.
Po měsících v Gisborne jsme se rozhodli vyrazit i do civilizace, tentokrát to znamenalo do nákupního centra. Chtěli jsme koupit ještě pár drobností do auta a zkusit najít potápěčské potřeby, co bychom si mohli vzít s sebou k moři. Za tímto účelem se nejvíce nabízela návštěva K-Martu, něco jako Tesco v Česku. A tak naše kroky vedly ze ZOO právě do K-Martu. Už při vjezdu na plné parkoviště mi začínalo být úzko. Najít v celém nákupním centru K-Mart pro mě byl téměř neřešitelný úkol a už po prvních pár minutách uvnitř mi bylo špatně od žaludku. Nevolnost mě opustila až dvě hodiny po odjezdu z celého prostoru nákupního centra. Potápěčské potřeby neměli a já začala pochybovat o své schopnosti žít v civilizaci. Stačilo půl roku trhání ovoce a spaní v autě a mně dělá problém chodit do obchodu. Kdo ví, co mě čeká za dalšího půl roku mimo velká města. Možná už budu jenom lézt po stromech a jíst banány.
Třetí den v Aucklandu jsme strávili na vrakovišti. Podařilo se mi utrhnout už druhou kliku u zadních dveří od mého auta. Respektive týden po tom, co jsme vyměnili kliku na jedné straně to klika na druhé straně vzdala taky. Cíl pro tento den byl tím pádem jasný. Objet vrakoviště v okolí a ptát se na pravou zadní kliku k Nissanu Serena. Na prvních třech vrakovištích neměli tento typ auta, takže jsme museli hledat dál. Pak jsme ale našli společnost Pick-a-Part (“Vyber si Kousek”), kde těchto aut měli asi 7. Bohužel šest z nich už pravou zadní kliku vůbec nemělo. To sedmé bylo křiklavě oranžové. Po chvíli bádání mě napadlo, že přece pravá zadní a levá přední klika by měla být stejná, a tak jsme vzali levou přední a vyrazili zpět k autu. Bohužel má premisa byla mylná. Je v nich rozdíl, který ale není na první pohled znát a objeví se až po bedlivém zkoumání a porovnávání obou klik.
A tak jsme po půl dni na vrakovištích a dalších dvou hodinách montování a zkoumání klik nasadili mé Sereně slušivou křiklavě oranžovou kliku a naprosto vyčerpaní odjeli na nové freečko. Na tom, kde jsme spali předešlé dny jsme se báli pokuty, protože se na nich smělo spát jen jeden den. Svou frustraci jsme šli vyběhat a schladit do venkovní sprchy. Trochu nepříjemné na tom bylo, že tato noc rozhodně nebyla tak teplá jako ty předešlé s klepat zimou jsem se přestala až těsně před spaním, zabalená do péřového spacáku.
Následující den ráno jsem sprchovací resty dohnala v teplé sprše v nejbližším bazénu a vyrazili jsme na letiště, kde začala další část našeho dobrodružství.
