Veslování

Můj budík v 5:14 opět nezvoní, a tak vstáváme až na ten Aniččin v 5:16. Anička si čistí zuby. Já dobaluju batoh a vyrážím s předstihem do jídelny. Má představa, že si tu naberu nějaké jídlo, byla velmi naivní. Dnešní snídaně má být totiž z boxu až na závodišti a já se jí trošku obávám. Před kolejí potkávám zklamanou Nikču a dochází mi, že se prostě musím smířit s tajemným boxem k snídani a houskou s cibulí k obědu.