Dámy a pánové, vážení čtenáři,
Je to tu! Napsala jsem KNIHU!!!
Dlouhé zimní večery v Norsku jsem trávila psaním, čtením, přepisováním a zase čtením a dalším psaním. Vznikla z toho kniha o mém (zatím) největším dobrodružství – cestě po Novém Zélandu. Píšu v ní o Novém Zélandu, jeho krásné přírodě, o životě v zahraničí, soužití v autě i o práci na sadech. O 15 měsících hledání svobody na druhém konci světa, a o svých nejen cestovních pohromách, ale i vítězstvích. Až z toho vznikla moje velmi osobní Pohroma na Novém Zélandu.
Tato knížka je pro vás všechny, kteří jste mě sledovali po celou dobu pobytu na Novém Zélandu nebo jste se k mému vyprávění připojili kdykoli v jeho průběhu. Je pro všechny z vás, které bavily mé příběhy a líbily se jim moje fotky. Pro všechny, kteří se ptali, jestli z těchto vyprávění vydám knihu i pro ty, kteří chtěli vědět o trošku víc, než jsem pustila na blog.
“Jsem tady. Přesně tam, kde teď mám být.”
Tohle byla chvíle, kdy jsem konečně přijala cestu po Novém Zélandu opravdu za svou. Přijala jsem všechna svá rozhodnutí. Přijala jsem všechno, co proběhlo, i všechno co teprve přijít mělo. Přijala jsem svoje auto a začala se v něm cítit jako doma. A začínala jsem přijímat i sama sebe.
Na Novém Zélandu jsem se naučila, že zvládnu všechno. Ať byly zkoušky jakkoli těžké, vždycky jsem je nakonec nějak zvládla. Do Norska jsem se evidentně přijela naučit, že nemusím všechno zvládat sama. Posledních pět měsíců jsem se učila a stále se učím, že si můžu říct o pomoct, že si můžu nechat pomoct.
Proto tentokrát o pomoc prosím vás všechny, kteří byste moji knihu rádi drželi v ruce a listovali mým dobrodružstvím. Tím, že jsem knihu napsala její cesta nekončí, ale naopak teprve začíná. K vydání své Pohromy jsem zvolila nakladatelství Pointa, které poskytuje možnost vydání knihy i začínajícím a neznámým autorům, jako jsem já. Háček je ale v tom, že aby ji Pointa mohla vydat, musíme v jejím předprodeji získat dostatek prostředků na pokrytí veškerých nákladů. (Pokud se nevybere 100% cílové částky, příspěvek se v celé výši automaticky vrátí zpět na účet odesilatele.) V rámci předprodeje můžete vybírat z nejrůznějších odměn, jako je plakát ze zélandských fotek, pohled z cest nebo moje vlastnoručně malovaná záložka. A samozřejmě ke (skoro) všem odměnám dostanete moji Pohromu.
Tímto bych vás tedy chtěla poprosit o jakoukoli podporu mé knihy, ať už je to formou finančního příspěvku, koupí knihy (s případnou odměnou navíc) nebo sdílením mezi své kamarády a blízké. Ke sdílení můžete použít odkaz: https://bit.ly/KupPohromu nebo QR kód a jakoukoli z přiložených fotek. Zároveň chci moc poděkovat všem, kteří si knihu v předprodeji už pořídili a přeju jim, aby Pohroma splnila všechna jejich očekávání.
Z DENÍČKU 31.12.24
… připustila jsem si, že rok 2024 končí.
Řekla bych, že to byl nejtěžší rok v mém životě. Ale taky byl nejvíc potřeba. Škoda, že nepřišel o 10 let dříve, ale to bych se nedozvěděla zdaleka tolik, jako teď.
Přesně před rokem jsme seděly s Ní nad Kerikeri, koukaly na ohňostroje v dálce a neměly tušení, co nás v následujících 366 dnech čeká. Jak spolu, tak bez sebe.
Já například za celý rok 2024 neopustila jižní polokouli. Byla jsem protivná, křičela jsem, vztekala se a pak dostala spoustu zrcadel, ve kterých jsem se poznala a děkovala sama sobě, že už jsem dál. Vybrečela jsem tolik slz, že bych naplnila svoje vlastní Zuzanino moře, prošla tolika emocemi, že by podle mě mohli dělat učebnici pro terapeuty. Těžko se věří tomu, že tohle všechno se stalo během jediného roku.
Sedím sama v autě na freečku kousek od Wellingtonu a přijde mi příznačné, že zítra jedu na Jižní ostrov a Severní už nechám za sebou. Jižní ostrov je můj ostrov. Teprve tam se mi dařilo nacházet samu sebe. Opravdovou, takovou jaká jsem…
