Vánoce na Novém Zélandu jsou pro obyčejného Evropana docela oříšek. Pro mě osobně je ze všeho nejtěžší pochopit, že je prosinec a já si tu chodím v tílku a kraťasech, můžu spát venku pod širákem a jsem spálená jako humr. Taky tu jsou místo vánočních svetrů vánoční trička a Santa místo na saních jezdí na surfu. Co mě ale zaráží možná nejvíc je, že i když je venku 25 stupňů, prodává se tu perníčkové latté.
Naše Vánoce začaly 23.12. v Shakespear Regional Parku. Shakespear Regional Park je přírodní rezervace, plná nejrůznějších rostlin, dobytka a především ptáků. Jedním z nich je i pták kiwi, ale ten se ve volné přírodě hledá vážně těžko. Shakespear Regional Park je taková veliká Stromovka (pro pražské), případně Bjornsonův sad (pro brněnské), se spoustou grilů, stolečků, záchodů, jenže u pláže. Místní rodiny sem jezdí grilovat a oslavovat tak Vánoce. Grilování v parku nebo na pláži je totiž pro Novozélanďany typickým prvkem Vánoc. Dokonce místo štědrovečerní večeře jdou grilovat na pláž.
Když jsme přijely my, hledaly jsme zde jenom klidné parkoviště u záchodů, kde bychom si mohly uvařit a zabít čas, než pojedeme do domečku na pláži, který jsme si “vypracovaly” u Aimee a Nicka. Vzhledem k poloze Nového Zélandu – na jižní polokouli – je zde aktuálně léto v plném rozmachu. Dětem skončil školní rok a většina rodin vyráží kempovat nebo aspoň grilovat do přírody. Druhou variantu zvolilo 99% návštěvníků parku, které jsme potkaly.
My jsme tuto tradici ještě neznaly, takže jsme se jen šly projít na kopec a po pláži, uvařily jsme si oběd s prospaly půl odpoledne. Následoval veliký vánoční nákup a mohly jsme vyrazit na naše luxusní Vánoce do apartmánu na pláži.
Sváteční den je pro novozélanďany až 25., takže na náš Štědrý den bylo ještě všechno otevřené a v provozu. Ke sváteční snídani jsme si tak mohly dopřát ranní kávu a skořicového šneka z místních trhů. Po snídani jsme se šly projít po pláži a užívaly si teplého dne. Jako každé Vánoce jsem se těšila na sledování pohádek v televizi. Jedna obrovská televize v našem apartmánu byla, jenže těch pohádek v ní moc nebylo. Jediné pohádky, co nás oslovily, byly v maorštině, ale tu ještě neovládáme, takže jsme je nejdřív přepnuly a nakonec úplně vypnuly. Jsou zde totiž hlavní prázdniny a moc se nepředpokládá, že by někdo trávil Vánoce doma u televize.
Ke štědrovečerní večeři jsme zachovaly jak brambory (ve formě hranolek), tak řízek (ve formě vegetariánského burgeru), takže tradice žije dál (včetně té, že jsme to stejné jídlo jedly ještě další tři dny). Místo vánočního stromku jsme si rozsvítily palmu a jako dárek jsem dostala mango. Víc vánoční nálady se nám do tropů přenést nepodařilo.
Na boží hod vánoční jsme, opět pro Evropana netradičně, vyrazily do pralesa. Podle mapy to byl spíš takový park na kraji města, ale uvnitř byl opravdu pořádný prales. Bylo tam asi milion druhů rostlin, včetně stromů Kauri, které jsme viděly úplně poprvé v životě. Kvůli stromům Kauri je potřeba dodržovat i specifické hygienické předpisy. Při vstupu i výstupu z parku jsme si musely pořádně vyčistit a vydezinfikovat podrážky svých bot. Stálo to ale za to. Něco takového jsme ještě v životě neviděly.
Zbytek vánočních svátků jsme praly všechno naše oblečení, povlečení, kempingové židličky a vlastně všechno, co vlastníme. Včetně peřiny, která hrozně smrděla. Následně nám ucpala pračku, ale smrděla dál. Taky nešla vyždímat a usušit (na sušičku byla v tomto stavu moc těžká). Nakonec skončila v koši, a jako opožděný vánoční dárek jsme si mohly užít pravý novozélandský boxing day a koupit si novou.
