7. den
Dnes ráno nás vzbudila liška štěkající před stanem. Možná i kvůli netradičnímu budíčku bylo vstávání zase o něco těžší. Při balení stanu nás ještě pan majitel přišel pozdravit. Šel kolem se psem právě proto, aby odehnal lišky ze svého pozemku a rovnou nám řekl, že nás čeká 15 kilometrů roviny a pak kopce. Hurá!
Vyrážíme o půl 9, hledáme obchod a pak ideální místo pro snídani. Skončily jsme na dětském hřišti, které autista v mé hlavě musel uklidit, abychom si tam vůbec mohly sednout. Velká nevýhoda dětského hřiště je, že se tam špatně schovává, když chce člověk jít na záchod. Musela jsem proto opustit hřiště a rychlým krokem vyrazit do nejbližšího lesa. I kvůli tomuto zdržení jsme vyrazily zpátky na trasu až o půl 11.
Prvních 15 kilometrů vedlo krásnou krajinou s potůčky a loukami pokrytými květinami. Po těchto odpočinkových kilometrech jsme skočily do obchodu pro oběd a pak přišly kopce. Vlastně jenom jeden kopec, ale 8 kilometrů dlouhý. To je pro normálního smrtelníka v pohodě, za chvilku je nahoře. Jenže my za zadkem táhneme každá 10 kg + cca 2 kg na řidítkách. To si člověk už všimne.
Jdeme na to strategicky a z kopce “ukrajujeme” po částech. Nejdřív pauza na meloun, potom u kraviček, pak na napuštění vody, umytí obličeje… Prostě nespěcháme.
Nakonec nám to zabralo dvě hodiny a tak tak jsme utekly před bouřkou pod střechu místní autobusové zastávky. Rovnou jsme si tam daly i pozdní oběd a snažily se tam tu bouřku přečkat. Jenže vajíčková pomazánka k obědu se hlásí o pozornost a já opět musím rychle opustit místo činu. Tentokrát je z toho velký bolení. Moje břicho právě přestalo spolupracovat a bolí tak, že se nemůžu smát. Bouřka nebouřka, jedeme do lesa.
Když se trochu zmátořím, nasedáme zpět na kola a jedeme do údolí, kde už začínáme hledat místo na spaní. U prvního fotbalového hřiště nebylo koho se zeptat, na druhém se hrál zápas, ale na třetím byli tak milí hráči i trenéři, že máme kde spát, můžeme se osprchovat a ještě nám nechali celou noc odemčené záchody.
Po vypití asi tří litrů slané vody už přestávám mít křeče v břiše a jsem schopná sníst 10 lžic suché rýže. Považuji to za vítězství. Jdu se po třech dnech protáhnout a konečně zase i spát.
