Za rok 2024 jsme v posteli spaly přesně 10x. Je začátek května. Od té doby, co žijeme vlastně už jenom v autě se nám hodně posunulo vnímání toho, co je pohodlí. Pohodlí pro nás je, když vylezeme z postele a neprší nám na hlavu. Pohodlí je, když se můžeme vysprchovat ve sprše, (jiné než kempingové) visící na stromě vedle auta. Pohodlí je, když můžeme vařit v budově a ne v kufru od auta. Pohodlí je, když si máme kde usušit oblečení, když nemusíme přeskládat před spaním půl auta, když naše postel není zároveň kuchyň, obývák, gauč a jídelna.
Vím, že jsou lidé, kterým stačí ke štěstí i mnohem méně. Vím, že jsou lidé, kteří jsou rádi, že mají vůbec co jíst a že jim neprší přímo do postele. Musím ale přiznat, že i když skoro všechna tahle pohodlí máme, začalo se nám stýskat po normálním životě. Zastesklo se nám po spaní v posteli, po gauči, po vaření v kuchyni. Někteří kamarádi nám už ujeli do domečku, tak jsme se rozhodli, že půjdeme v jejich stopách a domluvili si prohlídku domu taky.
Pan majitel tento dům obvykle pronajímá na AirB&B, ale vzhledem k tomu, že se blíží zima a moc turistů se sem nežene, je ochotný nám domeček pronajmout za lepší cenu. Po prohlídce jsme nadšení. Domeček je útulný, plně vybavený, má dvě ložnice, veliký obývák a hezkou kuchyň. Na zahradě je trampolína, na verandě zahradní nábytek. Domluvili jsme se, že mu dáme zítra vědět, jestli to bereme, ale jsme přesvědčení, že to je jen formalita. Za dva týdny bude domeček náš.
Jedeme to oslavit a doprobrat na večeři. Jsme na to čtyři, všichni jsme nadšení. Domeček se nám líbí, těšíme se, že budeme mít kde sušit oblečení a nebudeme muset čekat na jednu plotýnku v kuchyni dvě hodiny. Pak se ale dostaneme i k nevýhodám bydlení v domečku. Budeme pořád jenom my čtyři. Nebudeme se vídat s ostatními kamarády. Musíme platit nájem. Komunikace se šéfem (už tak příšerná) bude ještě náročnější než do teď. A najednou jsme místo výhod bydlení v domečku začali řešit proč chceme zůstat tam, kde jsme teď a o co bychom přišli, kdybychom odjeli.
Když jsme se druhý den ráno potkali všichni čtyři v naší malé kuchyňce, mokří jak myši, protože venku prší, bylo jasno. Do domečku nejdeme, vždyť je nám tu vlastně dobře a mokré oblečení uschne na nás nebo v garáži. Máme tu kamarády, kytaru a karty. Co víc potřebujeme?!
A tak skončily naše čtyři dny těšení se na domeček. Sedíme v tinyhousu s dalšími deseti lidmi, čekáme hodinu na plotýnku a když zapneme rychlovarnou konvici, vypadnou nám pojistky. Ale je nám dobře. A pohodlí budeme mít dost, až se vrátíme domů.
