Náš život na Novém Zélandu je oproti tomu, který žijeme doma v Čechách, tak moc odlišný, že se to snad ani nedá popsat. I tak se o to v následujících pár článcích pokusím. (Psát a asi i číst pořád jenom o citronech je už nuda. Jediné, co k tomu můžu říct je, že jsme tento týden sbírali kromě citronů i mandarinky.)
Tak tedy k rozdílům. Začala bych asi tím, že nežijeme v domech, ale autech. Pro mnohé z nás byl “vanlife” životní sen. Na obrázku to vždycky vypadalo tak idylicky. Máš domov na kolečkách, to znamená, že kde zaparkuješ, tam můžeš žít. Najdeš si to nejkrásnější místo na spaní, večeříš s výhledem na hvězdy, vstáváš s východem slunce někde v horách, hned po snídani můžeš vyrazit na skvělou túru a večer se zase vracíš ke svému skvěle uklizenému autu. Samozřejmě nikdy neprší, je pořád hezky a nemusíš řešit žádné problémy.
Realita je bohužel značně odlišná. Například spát v autě se smí na Novém Zélandu jen na místech k tomu určených, což jsou často jenom nějaká parkoviště u cesty. Když máš štěstí, tak na nich jsou záchody a když máš vážně kliku, jsou ty záchody otevřené přes noc. Večeři si často musíš uvařit přímo v autě, protože zrovna prší. A když na Zélandu prší, tak prší ze všech stran a není jiná možnost, než se jít schovat do auta.
Když chceš ráno někam vyrazit, nejprve půl dne hledáš parkoviště, na kterém se nebojíš nechat svůj dům na kolečkách. Pak si stejně všechny cennosti nabalíš s sebou do batůžku a můžeš vyrazit. Před tím ale musíš ještě přeskládat půl auta, abys našel tu jednu věc, která je schovaná někde v útrobách postele. Po návratu z výletu se můžeš osprchovat maximálně v kempingové sprše za autem, a to jenom v případě, že máš dostatek vody. Často se tak stane, že honem za zdrojem pitné vody strávíš velkou část zbytku večera. Pak už je venku taková zima, že na sprchování stejně nedojde. Když ti je totiž zima před tím, než jdeš spát do auta, je velmi malá pravděpodobnost, že se zahřeješ natolik, abys v něm mohl spát. Obecně jsou noci na Zélandu poměrně chladné, a to i když se přes den na slunci škvaříš ve vlastní šťávě. Můžeš ještě před spaním udělat dvacet kliků na zahřátí, ale pak předešlá odpocovací sprcha postrádá svůj smysl.
Když cestuješ, nastanou občas dny, kdy si chceš přispat a odpočinout. První problém nastane už ráno. Přispat si totiž není tak jednoduché, většinu parkovišť musíš opustit do 9 do rána. To samo o sobě není tak hrozné, ale u většiny aut si musíš vybrat, jestli v něm chceš spát nebo jezdit. Když si totiž rozložíš postel, nezbyde ti moc prostoru na řízení a naopak když chceš řídit, nemáš moc místa v posteli. A tak musíš vstát s dostatečným předstihem, abys stihnul přestavět celé auto.
Další úskalí volného dne je hrozba úklidu. Buďme upřímní a přiznejme si, že na cestách většině lidí moc sil na úklid auta nezbývá (nebo aspoň mně určitě ne). Takže když přijde na řadu volný den, vezmeš do ruky jar, hadr a houbičku a pustíš se do generálního úklidu nejen auta, ale i celého tvého domu na kolečkách. Ideálně u toho ještě vypereš veškeré své prádlo ve veřejné prádelně a doplníš čistou vodu a zbavíš se té špinavé, kvůli které ti už několik dní smrdí celé auto.
Vraťme se ještě na chvíli k vaření. Ať už jdeš na túru, cestuješ po okolí nebo uklízíš celý den, musíš si čas od času něco uvařit. Když zrovna neprší, můžeš vařit ve své kufrové kuchyni. Velikou výhodou na ní je, že máš vše potřebné po ruce. Už menší výhoda je, že máš po ruce třeba i polštář a peřinu, protože tvoje kuchyň ústí do tvé ložnice. Bohužel do tvé ložnice ústí i kuchyňské odvětrávání, takže po pár uvařených jídlech můžeš jít znovu navštívit veřejnou prádelnu.
Nový Zéland má ale jednu velikou výhodu, a to tu, že si člověk zvykne úplně na všechno a začne si pak vážit maličkostí. Čich se ti časem otupí, a ty budeš rád, že máš kam složit hlavu. Věci si přeskládáš, abys je měl dostupnější a budeš rád, že je vůbec máš kam uložit. Vařit se naučíš na veřejných lavičkách a budeš rád, že ti dnes nedošel plyn v kartuši. A na vodu si koupíš víc nádob, takže budeš rád, že ji nemusíš dopouštět tak často.
Ale životem v autě to všechno teprve začíná. Po pár týdnech musíš začít pracovat, poznávat nové lidi a setkávat se s novou kulturou. O tom ale zase až příště.
