“Dej si pozor, co si přeješ, abys nebyl překvapený, až se ti to vyplní.” To je věta, kterou jsem se neřídila dostatečně pečlivě. Celou dobu co jsme tady mám pocit, že toho má šéfová moc, že absolutně nestíhá a že by jí pomohlo, kdyby nám začala víc věřit a nechala nás toho dělat víc. Říkala jsem to tak dlouho, až se to fakt stalo. Šéfová nám evidentně začala věřit víc než jsme čekali, sbalila se a odjela na víkend pryč. V té době jsme měli v hotelu přes 40 hostů a byly jsme na všechno dvě. Přesněji já a Megija, která mi přijela pomoct na dva hektické týdny. Ve chvíli, kdy šéfová odjela na svůj víkend “off”, Megija za sebou měla jeden den v práci.
Megija je skvělý člověk plný vřelé a přátelské energie. Původně přijela po Vánocích navštívit Ievu s Dāvisem, ale slovo dalo slovo a nakonec jsme se domluvili, že v únoru přijede znovu, tentokrát pomoct mně v hotelu. Stejně jako Ieva a Dāvis je i Megija z Lotyšska, kde pracuje jako šéfkuchař v cateringové společnosti. Takže když jí šéfová řekla, že bude následující dva dny vařit a bude mít celou kuchyň na starost, nebylo to pro ni nic nového, ale přece jenom každá kuchyň je jiná a každý má jiné zvyklosti. Navíc tím, že jsme v celém hotelu byly jenom my dvě, měly jsme toho na starost mnohem více.
Náš den vypadal tak, že Megija začínala v 6:45 s přípravou snídaně, já jsem se k ní v 8:00 připojila. Společně jsme se najedly a uklidily po snídani, Megija pokračovala přípravou surovin k večeři, já úklidem záchodů. Následně jsme měly asi dvou hodinovou pauzu, než jsme se zase společně vrhly na úklid pokojů. Ani jsme nestihly uklidit každá dva pokoje a Megija běžela do kuchyně vařit večeři a já řešit požární alarm. Jen jsem si napustila vodu, že půjdu umýt podlahu, návštěvníci se rozhodli, že chtějí udělat oheň v krbu. Tak jsem běžela pro dřevo. Mezitím se nám začaly hromadit objednávky na baru, takže jsem jen předala dřevo, už jsem točila pivo a nalévala víno. Než jsem stihla dojít zpět do pokoje, který jsem chtěla dokončit, přišla za mnou slečna se zlomenou kartou od pokoje. Místo mopu jsem do ruky musela vzít kleště, abych vyprostila zbytek karty ze dveří. Když jsem se už po čtvrté vrátila k úklidu pokoje, přišel další chlapeček, že si kartu od pokoje tentokrát zabouchl uvnitř a jeho maminka, že by chtěla víno. Snahu o úklid jsem vzdala, našla jsem novou kartu a šla si stoupnout za bar, odkud jsem zbytek večera odbíhala pomoct Megije do kuchyně a následně s úklidem nádobí. Ve 22:00 se všichni hosté na baru zvedli a šli spát. Megija odešla s nimi a mě čekal úklid baru a jídelny, kterou děti zvládly během večera rozložit na prvočinitele. Pak už jenom projít všechny chodby a zkontrolovat, jestli je celý hotel v pořádku, počkat až dohoří oheň v krbu a těsně před 23:00 jsem mohla jít domů. Rychle jít spát a zítra v 8:00 zase nástup v kuchyni a celé znovu.
Ovšem ani takhle šílený víkend nebyl nic oproti tomu, co nás čekalo následující týden. Na naší sjezdovce se konal světový pohár v telemarku a všichni závodníci bydleli u nás v hotelu.
Znovu jsem si připomněla tu kouzelnou větu “dej si pozor, co si přeješ, abys nebyl překvapený, až se ti to vyplní”, protože tentokrát došlo už i na to obávané povlékání 80 postelí. Nakonec se mi za jeden den podařilo vystřídat šest různých pracovních pozic. Ráno jsem začala umýváním nádobí po snídani – myčka nádobí, pokračovala jsem úklidem jídelny a záchodů – uklízečka, povlékla pár postelí – pokojská, šla jsem pomoct do kavárny – prodavačka, vrátila se do hotelu pomoct s večeří – kuchařka a skončila večer na baru – barmanka. Jestli mě někdo dokázal potkat na všech pozicích, musel si myslet, že mám dvojče a nebo že vidí dvojmo.
Tak nějak jsme pokračovali každý den. Tři lidi na celý hotel s 80 hosty, pro které jsme připravovali snídani, oběd i večeři, se dvěma chody ke každému jídlu. Ve výsledku jsme vlastně jen celý týden vařili, uklízeli po jídle, umývali nádobí a zase vařili, abychom znovu mohli uklidit a umýt nádobí po dalším jídle. Náš den začínal mezi 6:15 a 7:00 a končil obvykle po 22:00. A když jsem jeden den mohla přijít až na 8, ta jedna hodina spánku navíc mi pomohla tolik, že jsem pak zvládla za dopoledne uklidit 10 pokojů (to mi normálně zabere den a půl). Za jediný týden jsem odpracovala 85 hodin, snědla 67 kousků čokolády, vypila 8 káv, uvařila 30 kilo masa a na čerstvém vzduchu byla dohromady ani ne 35 minut.
